Po stopách posledního
vlka vysočiny

Stožáry u Studnic byly vybudovány Výzkumným ústavem energetickým. Mezi těmito sloupy jsou natažena lana, na nichž Výzkumný ústav energetický Brno měřil velikost námrazy. Postaveny byly v r. 1980 a dnes se již k původnímu účelu nevyužívají. Měřicí stanice u Studnic je jediná svého druhu, a to nejen u nás. Od roku 1946 až do současnosti byla prováděna přesná měření, díky nimž jsou k dispozici ucelená data, ze kterých lze mimo jiné vyčíst i to, že na tvar a velikost námrazy má vliv nejen teplota, ale hlavně síla a směr větru.

Stožáry jsou mimo jiné významný a z mnoha míst viditelný orientační bod. Studnické stožáry plní ale ještě další funkci. Jsou využívány profesionálními hasiči i policisty k nárazovým cvičením zaměřeným na záchranu života a zdraví osob.

Obec Studnice vznikla na kolonizačním území pánů z Medlova, předků pozdějšího významného rodu pánů z Pernštejna. Jejich prvním sídlem v oblasti byl hrad Kámen, zvaný později Zubštejn. Pravděpodobně ve 30. letech 14. století prodal Jimram z Kamene majetek náležející tehdy k hradu Kámen pánům z Boskovic. V odprodané části je mezi ostatními vesnicemi uvedena také ves Čtyři Studně. Ze souvislostí je patrné, že jde právě o Studnice.

V roce 1446 získal panství i s vesnicí Jan z Pernštejna. Perštějnům Studnice patřila až do rozdělení jejich majetku na díly a v roce 1500 se stala součástí tzv. novoměstsko-jimramovského dvojdílu a později samostatně se vyvíjejícího novoměstského panství.

V roce 1749 dostaly Studnice vlastní pečeť. Ve znaku mají studnu s rumpálem a okovem.

Od 17. do 19. století se u Studnic těžila železná ruda pro vysoké pece na novoměstském panství. V roce 1818 je zde uváděn důl Michal. Od 17. století se zde také těžil vápenec. Vápenec se pálil ve studnických vápenkách až do 30. let tohoto století na pálené vápno, které se rozváželo po okolí pro stavební účely.

V krystalických vápencích byly v roce 1878 objeveny asi 50 m dlouhé chodby a jeskyně, 2 až 10 m vysoké, se slabou krápníkovou výzdobou (dnes nepřístupné). Stopy po dolování železné rudy jsou dosud patrny u cesty z Pohledce do Studnic (zelená značka) a stopy po dolování vápence u cesty z Maršovic do Studnic (žlutá značka).

Na Studnicích najdeme chalupy horáckého typu, roubené s lomenicí a žundry. V prvním statku v obci s letopočtem 1827 ve štítě se odehrával děj Karníkova románu "Soumrak rodu Jamborova". Jedná se o nejvýše položenou obec ve Žďárských vrších (784 m n. m.).

Narodil se zde básník a překladatel J. E. Nečas (1849 – 1919).

Kousek odsud se nachází Pasecká skála (819 m n. m.).

Jedná se o soustavu tří skalních útvarů (Omšelý hřeben, Vyhlídka a Pernštějn). Z upravené vyhlídkové plošinky skalního útvaru Vyhlídka (24 m) si zde lze dopřát téměř panoramatický pohled na celou ústřední část Žďárských vrchů. Za dobrých podmínek je odtud prý vidět i nejvyšší vrchol Jeseníků - Praděd. I z dalších dvou skalních útvarů je krásný výhled, na jeden z nich můžete jako turisté vyjít po neznačené cestě, na ten druhý už je ale potřeba horolezecké vybavení.

Vrcholový skalní útvar je ukázkou mrazového zvětrávání rul v periglaciálních podmínkách pleistocénu. Na balvanitých sutích kolem skal se zachoval fragment lesních porostů přírodě blízké skladby smrkových bučin.